O vzniku

Elleanor si již jako dítě všimla, že není jako ostatní klerici řádu. Nesnášela nekonečně dlouhé přednášky tamních učenců a
vlekoucí se hodiny opisování starých pergamenů. Toužila po něčem jiném a tím bylo dobrodružství. Jako malá utíkala v noci
z kláštera na hradby, odkud se zasněně dívala do dáli a přemýšlela o svém životě a o životě jiných lidí. 
Jednou se Elleanor rozhodla, že prozkoumá svět za hradbami. Vyrazila na cestu. Po pár dnech cesty v mírně kopcovitém
terénu v dáli zaslechla šílený křik a sténání. Pomalu se blížila k místu, odkud se řev ozýval. Tomu co viděla, nemohla
uvěřit. Na zemi ležel válečník v naprosto zničené zbroji a z krku mu chrčela krev. Kolem válečníka se na zemi váleli
medvědi, ve vlastních vnitřnostech. Elleanor neváhala a ihned začala zraněného bojovníka ošetřovat.Odvezla ho do nejbližší
vesnice. Po pár dnech léčení byl válečník schopen mluvit načež se představil jako Salaat a vyprávěl jí o tom, co se přesně
stalo. Že si chtěl uvařit steak, ovšem tento pach zachytili medvědi, kteří ho následně napadli. Salaat byl Elleanor
neskutečně vděčný a rozhodli se, že se spolu vrátí do Edorasu. 
Když už byli v dálce vidět hradby Edorasu a na nich vlající vlajky s bílím koněm, stalo se něco, co by ani jednoho z nich
nenapadlo ani v nejhorším snu. Ve vzdálenosti asi sta metrů byli 4 skřeti a požírali hnijící mršinu koně. Asi by si jich
ani nevšimli, ale Salaatovi upadl zrovna v tento okamžik kus rozbité zbroje na zem. Skřeti to uslyšeli a upřeli k ním svůj
zrak. Nasedli na koně. Nebyl pro ně problém ještě stále zraněného Salaata doběhnout ale Elleanor ho nechtěla nechat
samotného. Oba dva mysleli na nejhorší. První rána halapartnou dopadla Elleanor na štít, který se jí v ruce rozpůlil. V
tom okamžiku Salaatovi kolem hlavy prolétl obrovský energetický výboj, který se jakoby vsákl do útočícího bojovníka. Tomu
se začala nafukovat hlava, do té doby než explodovala a kousky jeho mozku dopadali v krvavé spršce na zem. Následně je
dostihli další dva skřeti. Ještě než se stačili napřáhnout k útoku byli přišpendleni šípem hlavami k sobě jako nějaký
morbidní špíz. Zbýval poslední skřet. Když viděl, co se stalo jeho spojencům, začal utíkat. Před jeho nohama se otevřela
země a z ní začala vylézat obrovská rohatá příšera s rudě popraskanou kůží. Než skřet stihl upřít svůj vystrašený zrak na
toto monstrum, příšera ho napíchla na rohy a celého rozpárala. 
Za obzorem se objevili tři siluety hrdinů, kteří měli tuhle brutální podívanou na svědomí. První jel Staras, kterému ještě
jiskřila hůl. Jako druhý byl Janus na podivném zvířeti připomínající ještěrku. Posledním byl Kathel v temně lesklém brnění
z kostí padlých nepřátel. Hrdinové se vzájemně představili. Ještě tentýž den všichni dojeli do Edorasu a sešli se u škopku
oroseného piva. V lehce podnapilém stavu se schodli na tom, že tohle, už nemůže nikdo z Gondořanů zažít a proto se dohodli
ze budou Edoras a celý Rohan strážit. Že budou jeho stráž. Budou Rohanská stráž!!